ZNÁM TENTO PĚKNÝ PŘÍBĚH JEN Z VYPRÁVĚNÍ.JE TO ZKRÁCENÁ VERZE.
Můj otec býval a stále je,častým hostem při honech a nahánkách v okolních MS.
Každá taková akce končí vždy v klubovnách či hostincích a je v duchu velmi dobré zábavy.
Ten den při naháňce sněžilo a tak večer teplý nápoj zahřál a rozehřál zmrzlý jazyk.A jelikož ten den byl otec u velmi dobrého známého,tak zmrzlý jazyk otec rozehřál velmi brzy.A zábava byla v plném proudu.Vypráví se různé příběhy,probírá se lov a psi a zbraně a tak je stále o čem hovořit.A ten večer se stalo to že,se oba pánové prostě zapoměli.Silně posilněni alkoholem se vydali k domovu.Jenže ouha něco stálo v cestě!
Ty Karlíčku-já si nevzpomínám,že by tady snad stál stoh sena.
Neboj Honzíku,jdeme správně akorát tu břečku,do který se boříme,musíme nějak obejít.
Oba dva tedy hledali cestu kudy přes tu hromadu sena! přejít.Až našli společně,samozdřejmě místo kudy mohly téměř suchou nohou přejít a pokračovat v cestě
A tak přešli.Byl silný mráz a oni necítili zimu na rukách a pokračovali společně přes pole k domovu.Alkohol je pomaličku a zlehka opouštěl a oni pomaličku střízlivěli podpírajíc se,protože cesta k domovu trvala poněkud déle než plánovali a nohy byli těžké.
Při cestě říká Honzík Karlíkovi
Myslíš opravdu že jdeme správně??Nepoznávám to tady.
Neboj Honzíku-vždyt to tady znám chodím tudy léta.
Když konečně dorazili k domovu čekalo je překvapení.
Karlovo žena je uvítala v noční košili a hned ve dveřích spráskla ruce
JEŽÍŠMARJÁ KDE JSTE TO LEZLY???SMRDÍTE JAK VŠECHNO MOŽNÝ DOHROMADY.
Ale maminko kde bysme lezly?Přes seno co nám stálo v cestě.
Až při rozsvícené žárovce se oba dva pozorně prohlédli.Začali se řechtat a konečně jim došlo co se vlastně stalo.Že on tam žádný stoh sena opravdu nestál!
Že ta hromada sena-ten stoh čehosi byl vlastně hnůj a oni přes něj hledali cestu.Tím,že byl mráz a oni silně posilněni alkoholem,necítili nic zvláštního.
Dodnes se tomu oba dnes už dědci smějou.
Stalo se v obci Olešnice u Trhových Svinů v roce 1976.