Když už tedy jsme zvládly norovačky tak se Ašar odstěhoval domů-do překrásné krajiny do Volar.Poté jsme ještě Ašara otrimovali na výstavu a na podzimní výstavě si vychodil svůj první titul.Tak jak jsem Ašara otipovala tak zatím vše vycházelo.Touhu nechat si Ašara doma jsem jeho majitelům neodpírala.Ke konci zimy jsem Ašara zase viděla a opět jsme dělali srst a domlouvali zkoušky lesní.Ty měli být v létě v Týně nad Vltavou-Hájenka u Pištory.Vůdce bude táta.
A tak začal Ašarovo výcvik.Ašar byl strašně šikovný a na to,že majitelé se myslivosti nevěnují,ho všechno bavilo.Učil se s velkou rychlostí a vytrvalostí.Jediné z čeho jsem byla zoufalá byla Ašarovo váha.Skoro nic nežral.Zkoušela jsem mu dávat z ruky a to bylo stejné.Vzal si trochu a pak už nechtěl
Přišel týden před zkouškami a osvědčené pravidlo říká,že pejsek musí týden odpočívat.A tak se taky stalo.Ašar chodil už jen na procházky.Sobota ráno slibovala krásný den a táta a můj synovec se vydali na zkoušky.Jenže nastal problém.Bylo psů 6 a táta s Ašarem byl 7 a skupinka byla pouze po 6.A tak jeli domů.
Majitelé Ašara si přijeli a já je přemlouvala aby ho tady ještě nechali,že domluvím jiný termín.Připadám si kolikrát jak sekretářka.Vozím papíry,obvolávám,domlouvám.
Ale kdepak Ašar jel domů a nás to strašně mrzelo.Tři měsíce práce byli vniveč.
Pak jsem tedy po nějaké době dostala zprávu kde se psalo.Že jestly je někde nějaký termín volný kam Ašara přihlásit,tak at ho přihlásím.
No jenže termín nejbližší byl ke konci října v Táboře.Tak se to domluvilo-majitelka Ašara si to vlastně vše vyřídila a tak Ašar znova přijel a mohlo se dopilovat co se nestihlo a v čem byl Ašar pomalejší.
A pak jsme vyrazily do Tábora.Ráno mlha,že rákosníček by měl radost.
Po kontrole a losování čísel jsme vyrazily na místo odkud naše skupinky budou vyrážet na disciplíny.
Ašar si při všem vedl velmi dobře.I táta říkal,že je mnohostraně lepší než moje fenky.Já informovala majitele a s napětím jsem očekávala co se bude dít dál.Přišlo postupování a barva.Po celou dobu výcviku jsem Ašara nepohladila a snažila se ho odhánět protože byl zvyklý na ženy a mě vyhledával-s paničkou je pořád.Tak jsme měli strach aby když už na zkouškách budu,tak abych mu to nezkazila.Mám Ašara strašně ráda a on to ví.
Jenže přišlo postupování a bylo vidět,že Ašar není ve své kůži a že ho trápí oko-světlo.Já mu očko vykapala a pohladila a chovala.Bylo mi to líto a chtěla jsem zkoušku ukončit.Při postupování se na mě Ašar ohlížel,až mi rozhodčí řekly at se někam schovám,že je vidět že mu beze mě moc nechce.Opět se opakovalo to co s mojí Megan.Vlítli mi slzy do očí a opravdu jsem chtěla aby ho táta nechal a že skončíme.
Zkusíme to a uvidíme.A tak vyrazily a Ašar šel předpisově u nohy,rána z flinty do vzduchu a všechno jak mělo být až na to oko.Před barvou jsem opět žádala,abychom skončily.Že tam budou větvičky a že mu to dobře neudělá.
Ale kdepak,je to předposlední disciplína.A Ašar šel na barvu a po chvilce bylo slyšet jak krásně hlásí.Přišli zpět první rozhodčí a já s nedočkavostí se ptám tak jak.
Jeden mi říká nebojte myslím,že budete překvapená až se vrátí-nic víc ni neřekli.Zvládli to nezvládly nezbylo než čekat.
A po chvíli se objevil táta a Ašar.A najendou byl Ašar veselý a oči v pořádku.Nikdo by nepoznal,že by mu něco bylo
Byl veselý a štastný-zálomek dokazoval slova rozhodčích.A tady po dlouhé době jsem zalitovala,že Ašara nevedu já.
Vraceli jsme se na místo odkud všichni vycházeli po skupinách na disciplíny.
Měli jsme přestávku a já už to prostě nevydržela a Ašara jsem si vzala k sobě a hladila ho a drbala a říkala mu ještě to poslední a pojedem domu.Budeš to mít hotový a pak už tě neuvidím a pojedeš domů.Panička si tě pořádně vykrmí a když se uvidíme,tak už jen na výstavě.Ašar je pro mě to nejkrásnější co jsem v poslední době viděla a mít doma štěně po něm by bylo super-já bych ráda fenku.A táta v tuto chvíli i prohlásil,že by po Ašarovi jednoho potomka chtěl-pejska.Jinak celá léta už říká,že žádného jezevčíka nechce ale i Ašar si ho získal natolik,že po novém jezevčíkovi zatoužil.Ale musí to být štěně po něm po Ašarovi.
Po půlhodině rozhodčí oznámily,že naše skupinka se přenuse na poslední zkoušku-nahánění.A to bylo to poslední co nás čekalo.
Pejsci začali chodit jeden po druhém a v limitu tomu určeném se vraceli a všichni krásné v houští naháněli a hlásili.Ašar šel poslední.
A táta ho tedy vypustil a s povelem hledej, Ašar vyrazil.My stáli opodál se skupinkou a potichu jsme si povídali o všem možném.
Jeden pán říká,ten pes je pěknej a já na to že rád zdrhá a že doufám,že nezdrhne.
a Ašar hlásil a hurá tak tět ještě aby se vrátil v limitu.Podle hlasu narazil na prasata.
Pomalu jsme se všichni přesunuly k rozhodčím a já šla k tátovi.
Začni pískat,prosila jsem ho.Kolik má ještě času-15 minut byla odpověd.
Já měla v sobě malou dušičku.Čas pomalu ubíhal a já zatínala ruce v pěst a v duchu říkala-AŠARE VRAT SE A MÁŠ HOTOVO.JEN MUSÍŠ PŘIJÍT-KDE JSI?
Táto pískej!Odvolej ho!
Ašare vrat se.Moje dušička byla tak malá až jsem skoro nedýchala a šponovala uši jestly ho někde neuslyším.
Tak Vážený pane limit vypršel.A byl konec-kvůli tomu,že se Ašar nevrátil - neuspěl.
Tak a jdeme hledat.Rozdělíme se a jdeme.Co když někde leží,dobře mu nebylo.
Má fantazie přehrávala různé scénaře a já se hrozila toho,že jestly opravdu někde leží tak ho tady prostě nenajdeme i kdybysmě chtěli.
Dojdi pro auto a já tady zůstanu.
Hnala jsem na místo srazu-dojeli mě rozhodčí a vzali do auta.Byla jsem jim vděčná.
Naše auto jsem hnala zase zpátky.Táto jsem tady už ho máš -ne není tady.
Dosti mě zlobil signál a druhý telefon zase zlobil kvůlli baterce.Volala mi Helenka
Musela volat snad 10.než jsme se nějakým způsobem domluvily.Zatracený mobily.Mám sim kartu která signál nestrácí a jsem dostupná,ale tady to bylo k ničemu.
Ašar prý běhá tam co jste dělali barvu-máte si ho chytit.
Helenko my jsme úplně jinde,než co byli barvy.Tak to si Ašar pěkně zaběhl ale našel se.A tak honem pro něj.Když jsme se konečně dostali na místo kde se dělali barvy už tam balili akorát stánek a že nám vzal jeden rozhodčí Ašara na místo srazu.A tak jsme tam dojeli-stejně by jsme tam museli abychom si vyzvedli průkaz původu.
Ašare ty kubo hloupej kde jsi se toulal,já štastná že ho vidím a že byl v pořádku.Zodpovídala jsem za něj.A kdyby se mu něco stalo,nikdy v životě bych si tohle neodpustila.Dali jsme si kafe a pak nám rozhodčí přinesl průkaz původu a já zklamaná,že ten pěknej pes byl ve všech disciplínách lepší než kdy naši jezevčíci,dnes neuspěl.A jelo se vyzvednout dcery.Naproti už nám jeli majitelé Ašara aby si ho vzali domů.Tolik mě celý den mrzel.Ale dobrá zpráva přišla v tom,že si to Ašar zopakuje v dalším roce.A ten rok je byl rok 2014 a během pár dnů se k nám Ašar přistěhoval a v červenci ho čekala nová zkouška.Pokud i zde nahánení neudělá,již ho necháme být a bude chodit na výstavy kde si vede moc dobře.Je to pěkný pes a dokazuje to na každé výstavě kde si odnáší krásný posudek a vždy titul.Je to prostě fešák.Nevím čím mě a tátu tenhle pejsek tak upoutal.Snad že mi ve všech ohledech připomíná ty naše jezevčíky.Snad pro jeho užasnou přátelskou povahu a jeho veselost.Jak k nám majitelé Ašara přijedou tak Ašar už to ví a dlouho před tím než dorazí tak v autě je s ním k nevydržení.U nás stačí otevřít dveře od auta a hned se žene na schody k verandě.Na všechno ostatní zapomíná.Vím že tohle majitele mrzí ale věřte,že tenhle pes je takový ke každému.Poznal od mala pouze laskavé lidi a tak i oplácí.Je moc hodný a má všechny rád.A my všichni máme rádi jeho.A strašně rádi ho vidíme.Ašar má úžasné páníčky a jejich trpělivost já obdivuji a mám je moc ráda.V roce 2014 Ašar s velkým úspěchem složil lesní zkoušky a již natrvalo se vrátil tam kam patří.Ke své lidské smečce k rodině Helenky a Standy a k bassetímu kamarádovi Afronovi
AŠAR OD KRÁLE VÁCLAVA
http://asar-cz.webnode.cz/