Byla sobota ráno a já se sestrou jsme vyráželi na nahánku do Líčova kousek od Benešova nad Černou.Táta tentokráte nemohl.Byl v práci
Jezdili jsme tam rádi.Moc se nám tam líbila jak společnost tak krajina.Já jela jako honec se třemi jezevčíky Adélkou,Winií a Daníkem.Má sestra jako střelec.
Já napakovaná dostatkem kuřiva a kapesníků a sestra dostatečným teplým oblečením a náboji.
Ráno jsme se dohadovali kdo bude řídit naši škodověnku.Nakonec jsem volant přenechala sestře.Pod zadní sklo jsme umístily flintičku a lahvičku ferneta.Jezevčíci si ustlali na zadních sedačkách.Mámča nám popřála štastnou cestu a at se neopijem(já alkoholu neholduji,takže mě se toto upozornění netýká)A vyrazily jsme.
Tři km od nás začalo pomalu sněžit.Pojedem domu nebo ne??Obě jsme se těšily takže se škodověnka opět rozjela směrem na Trhové Sviny.Za svinama už ale začala silnice namrzat.V tu chvíli říkám,hele jestly chceš někde bourat,tak bourej tak at se nic nestane psům.Jen jsem to dořekla a byli jsme ve stoce celou pravou stranou.Jezevčíci jen nadskočily.Jenže co tět.Sestra zaparkovala do stoky tak bravurně,že jsem se hrabala ven přes stranu řidiče.Bylo velké štěstí že zaparkovala auto tak dobře,metr před náma koukala z kamené zítky železná trubka a tekla z ní voda.Nad našim parkovištěm ale stál rozestavěný dům a na této stavbě náhodou byli kluci.Přišli,zasmáli se a že co jim dáme,když nám auto z toho pěknýho parkoviště vytáhnou-DOSTANETE FERNETA-a tak protože byla zima,kluci souhlasily a všichni jsme se na sebe řechtali a po vyproštění auta zbývalo už jen pár km do Benešova a pak už konečně Líčov.Tak já jsem se těšila.A moje tlačenky psí taky.
Stihly jsme nástup jen tak tak.Už nám chtěli volat kde jsme.Opravdu tam byla dobrá parta lidiček.Ráda na ně vzpomínám.
Rozesněžilo se a viditelnost byla mizivá.My byli mokrý ale spokojený.
V jednu chvíli kdy nesněžilo jsme se v leči dívala kde to vlastně psi běhají.Protože tam byli stromky nízko nadzemí musela jsem si kleknout.Viděla jsem běžet po jedné straně Adélku po druhé ve stejném směru Winii a proti nim uprostřed běhal Daník.Byl to krásný pohled.Byli sehraní.
Poté se znova rozsněžilo a rozhodnutí bylo ještě jedna malá leč a do hospody nebo zmrznem.V hospodě jsme se dobře bavili.Jezevčíci se osušily a po dvou hodinách v okruhu přátel jsme se rozhodly že pojedeme domů.Jenže sněhu napadlo plno a když jsme řekli,že jedeme domů,tak nás nechtěli pustit.Že zavolají do práce tátovi at o tom ví.Že by si neodpustili kdyby se nám něco stalo.
Plno lidí nám nabízelo přespání,abysme v tom marajzu nemuseli domu ale já jsem nikdy nikde nezůstala.Takže tět bylo moje rozhodnutí,že jedem domu.Já nikde přespávat nehodlám.Raději risknu cestu domů než spát v cizím baráku a ještě bůhví s kým-ani náhododu.Vyspím se až budu doma a jezevčíci spí se mnou.Řídit bude sestra.Má víc zkušeností.A bylo rozhodnuto.Sestra nic nepila,tak jsem byla skoro klidu.Jen představa že už mě v aute zbořila rok před tímto výletem a já si všechno pamatovala(ona nic) mi na klidu moc nedodala.
A tak i přes prosby at zůstaneme,jsme se rozloučily,popřáli hezký zbytek večera,naložily jezevčíky a flintičku.A na doporučení ject na Kaplici jsme vyrazily.Vzali jsem si od hospodáře telefoní číslo,že zavoláme až budeme doma.
Cestu z Líčova na Kaplici jsme projeli dobře i ty zatáčky před Kaplicí.Ještě jsme si lebedili,že je to krásná cesta a že to bude dobrý.
JAK JSME SE SPLETLY!!
Z Kaplice to bylo strašný.Projeli jsme Netřebice a před náma kolona aut a nákladáků.Sněhu všude plno.Nešlo se otočit a ject zpátky silnice klouzala a cesta přes Benešov na Sviny by byla horší.A tak jsme zůstali stát.Já nerva,že to co bylo ráno tět bude zase a že už se domů nepodívám,že tam někde skončíme.Zapálila jsem si nervozně cigaretu.Má sestra mě dojala-říká mi
Hele já ti to ráno neřekla ale jedna guma je sjetá a druhá letní a nehul mi tady a nech si svoje předpovědi nebo to bude jak ráno.Vystup když chceš hulit.
Já bych třeba vystoupila jenže autíčko se pomalu rozjíždělo z těch serpentýnek i přes dvě brzdy.Ježíš mi tady fakt někde skončíme-psi budou hledat po lesích a flintu nám někdo ukradne a na nás se každej vykašle.Jak jsem litovala že jsme nezůstali a nepřespali v Líčově.Před námi se naštěstí kolona pomalu posouvala domu a škodověnka se zklidnila a přestala klouzat.Příště sněhový řetězi.Strachu jsem zažila po cestě domů ale stálo mi to za to.Velešín jsme projeli,HOLKOV minuli a hurá na Římov.Skoro jsem radostí skákala metr vysoko když jsem viděla pod námi Pašínovice-to už jsem žertovala a kraviny v autě dělala.Zpívala jsem si.Má sestra mi hrubě říká at držím kušnu nebo že si vystoupím.Já z kapsy vytáhla doutník a ukazuju jí jo.Ona mi zděšeně říká-nebudeš to kouřit tět ,že ne.Vždyt v tom jak sněží nic neuvidím ještě když si zapálíš!! A já na ní radostně- to ne to si dám až doma.To byl dárek.
Doma už na nás mamča čekala.Hned jsme volali do Líčova,že jsme doma a v pořádku.Opravdu čekali až zavoláme a hospodář ještě říkal jak je rád,že už trne strachy,protože jsou to víc než dvě hodiny co jsme odjeli.A že by nevěděl co má říct tátovi,
No jo nám cesta v tom počasí trvala skoro dvě a půl hodiny a my si to ani neuvědomily.Ale byl to zážitek přes den krásná práce našich jezevčíků-sestra si zastřílela.Večer výborná zábava,skvělá společnost a cesta domů?Byli jsem rádi,že jsem dojeli,dovezli flintičku i jezevčíky.Ty pak za odměnu se mnou opravdu spali v posteli.
Pak už jsem se nikdy do Líčova nepodívala.Líčov se spojil s Benešovem.Moc ráda na to vzpomínám,protože mi tady bylo opravdu dobře.Pěkná krajina,perfektní společníci a vždy skvělá nálada.
Vám všem patří můj dík