Ida Adélka
25.4.2004 - 3.10.2016
otec Brutus Canis Salutaris
matka Axa z Podskálí
chov. Švédová Eliška
Výstavy
V4,VTV,V1
Zkoušky - Norovačky 84b.
Ida byla naší třetí ale mou druhou Adélkou.Narodila se v Rávni u Kaplice 25.4.2004 v chovu paní Švédové.Když mi odešla Megan dlouho jsem byla smutná.Manžel kolem mě chodil po špičkách a snažil se mě rozveselit.Jenže se mnou to nehlo.Uběhl měsíc a moje nálada byla pořád pod psa a nic mě nebavilo.Tak řekl,že si někde mám domluvit fenku že už se mnou není k vydržení.
Můj první telefonát byl samozdřejmě do Blatné k panu Stejskalovi,jenže měl všechny fenky zabrané.Nadiktoval mi plno čísel,kde měli štěnátka,jenže všude to bylo stejné.Já prolistovala myslivost ale nikde mě nic nezaujalo.A asi tředí den hledání mi volal pan Stejskal,že jeho pejsek kryl fenku kousek od nás a at zkusím zavolat tam.A tak jsem tedy zavolala paní Švédové.Štěnátka měla ale zabraná a pak mi řekla,ať se přijedu podívat ať je aspoň vidím.
Takže hned duhý den jsme jeli.Smutnila jsem po mojí Megan a když jsem viděla dospělou fenku a velmi milou chtěla jsem v mžiku jí a štěnátko ne.Paní Švédová mi řekla že jeden prcek je volný a je to fenka a měla jít do Prahy,ale že chce mít štěnata kolem sebe a že mi jí nechá a z Prahou že to vyřídí sama.A že si budu moci fenku vzít i dřív.A tak se to domluvilo a zhruba po dvou týdnech už jsme domů vezli Idu-Adélku.
Nelíbila se mi protože byla světlá.Celkově se mi nikdy ta světlá barva nelíbila.Na ty světlé divočáky trpí náš táta.Všichni Danečkové byli světlý.
Když byla štěně,bála se hluku a nechtěla mě.Chtěla být s manželem.Později se to otočilo a ona byla moje poslušná Adélka.
Adélka měla srst kvalitní a nadprůměrnou.Škubat to šlo ale celkově to trvalo dva dny.Jednou se mi povedla udělat za dvě hodiny s pomocí manžela.A ona stála na stole a ani se nehla.Jen tak po mě koukala.Jindy zase jsem udělala polovinu a dostala jsem do ruky zánět tak vypadala všelijak.Napůl vyškubaná a napůl holátko bez srsti.
S norou nikdy problém neměla.Na zkouškách jí vedl táta,my v té době čekali rodinu a jelikož jsem byla na neschopence s rizikem ,tak jsem si pomalu nesměla ani sama utřít nos.Takže celkový výcvik na noru byl jen s tátou a já přihlížela.Na mě zase dohlížel táta s mámou a manžel aby se mi neudělalo špatně.Vydržím toho dost ale kontrola být vždy musela.A já na otázky ,,jak mi je,, odpovídala že dobře,jen abych byla u toho když se Adélka cvičila.A opravdu dobře mi bylo.
Adélka byla celkově statná fenka a ty náš známý hodnotí jako košík plný štěnat.Těšila jsem se,že budeme mít štěnátka.Jenže Adélka nám to celé tenkrát překazila.
Po norovačkách přišel podzim a v půlce listopadu se nám narodila Káťa.Takže starost bylo o mimčo a Adélka jezdila na naháňky s tátou a já zase jen přihlížela jak to šlo.
Jakmile jsem mohla tak hlídala Káťu máma a já byla s Adélkou v lese a courali jsme kde to šlo.Strašně mi chybělo to chození.Takže jsem si to užívala plnými doušky.
Naučila jsem jí vše co potřebovala.Kočka pokud se k ní dostala nikdy nepřežila.Na ty byla Adélka vysazená a jen má stará kočka Lucie jí vždy nějak vypekla a provokovala Adélku chozením po vratech,kde mystrně mánevrovala aby udržela rovnováhu.
Na naháňkách si Adélka vedla skvěle a protože se jezdilo do Rožmitálu kde byl i pejsek z mého druhého vrhu Brit z Kasperku tak se začlo uvažovat o lesních zkouškách.A na tyto zkoušky se začala připravovat jak Adélka tak Brit.Já dělala sekretářku.Měla jsem na starost veterináře,přihlášky které jsem zasílala a domlouvala volné termíny pro dva uchazeče.Byl to celkem problém,měli všude obsazeno ale nakonec jsem našla volná místa v Jindřichově Hradci-kde jsme do poslední chvíle nevěděli zda zkoušky budou.A nakonec týden před termínem mi volali ať přijedem a že nás jako náhradníky brát nebudou-mají stále volno.
Přišla sobota ráno a pan Drnek i s Britem už čekali na silnici,abychom společně jeli do Jindřicháče.Byl Listopad a u nás sníh tehdy nebyl ale zato v honitbě ano.Byla strašná zima.Já měla radost že vidím Brita a že můžu ject taky.Mámča hlídala Kátu a já jí byla vděčná.
Rozhodčí byl tenkrát pan Vochozka od kterého mám Chytru a dnes již zesnulý pan Erhart.
My měli pana Erharta který svou trpělivostí a veselou náladou nakazil snad každého.Adélka i Brit byli ve stejné skupině a já byla ráda že se nemusíme dělit.
Jak Brit i Adélka si vedli skvěle u Adélky to byli samé čtyřky a pak přišlo to poseldní a pan Erhart poslal jak tátu s Adélkou tak pana Drnka s Britem podél vysokého jehličí. Šli jak Brit tak z druhé strany Adélka.Byla to poslední zkouška.My čekaly na výsledky s netrpělivostí.
Před Adélkou tehdy vyrazilo srnčí a ona se ho lekla už toho všeho měla dost a to srnčí nahnala na Brita který ho okamžitě hlásil.Tím to byl konec zkoušky pro Adélku-neobstála.Brit s úspěchem-vím co v těch štěnatech bylo.Byl to můj chov a stydět jsem se nikdy za tato štěnata nemusela.Na poli pracovním to byli jedničky.
Byla jsem z poloviny zlamaná.Ale Britík byl úspěch za to jsem byla ráda.V klubovně již čekal pan Vochozka a když viděl že se nepovedlo a že jsem zklamaná tak řekl,že ho to velmi mrzí.Chtěla jsem zkusit další zkoušky ale už jsme se k tomu nedostali.A Adélka byla v době zkoušky skoro tříletá a to už jsem jí nechtěla trápit.Takže to byla pracovní fenka,velmi milá a přítulná a mazel pokud zrovna neproháněla kočku.Při naháňkách jsem s ní neměla problém.Nikdy jsem s ní neměla problém.Učila jsem jí vše od začátku a velmi mě těšila její pozornost a poslušnost.
Jednou v zimě kdy přes závěje bylo těžko project,se můj muž rozhodl že se půjde projít a že si vezme Adélku.Vzal to přímo pod Komařice na Boudu tamnější hospodu.Chlapi mu říkali ,že si Adélku může vzít dovnitř že jim vadit nebude.Můj muž jí ale nechal venku s tím,že si dá jedno pivo a že půjde zase zpátky.
Nestihl ani dopít a milá Adélka byla v trapu.Překousané vodítko naznačovalo že se Ady být uvázaná na mraze nelíbilo.Nikde jí neviděl a chvátal za ní.Když jí zahlédl byla už pod zahradami našeho zámku a zdrhala,on za ní a málem tam nechal plíce.Já byla v té době u známé a přijela jsem domů déle než můj manžel.O ničem jsem nevěděla jen to že jí vezme ven.
Adélka se chovala normálně a já nevěděla co se stalo.Když uteklo asi vícnež čtrnáct dní tak mi manžel povídá
,,VÍŠ JAK JSEM SI VZAL ADÉLKU VEN? já odpovídám-vím a co?,,
,,NO JÁ TI TO NEŘEKL-ONA MI UTEKLA.PŘEKOUSALA VODÍTKO A BĚŽELA DOMŮ,,
chvíli na něj koukám a říkám-a kde jsi ní byl?Prošel si na rybníkách nebo kde jste byli?
,,NEDALO SE JÍT NA RYBNÍKY PŘES SNÍH TAK JSEM ŠEL NA BOUDU A ANI JSEM NESTIHL DOPÍT A BYLA FUČ,,
chvilku jsem na něj koukala že si ze mě dělá blázny.a nestihla jsem už nic říct a pak už jsem raději neříkala nic
,,JÁ JSEM SE BÁL TI TO ŘÍCT,ABYS MI NENADÁVALA.,,
Nenadávala jsem to opravdu ne já se tomu smála a bylo proč.Bylo to víc než 14 dní a Adélce se nic nestalo.Mě totiž nikdy neutekla,vždy se vrátila pokud byla se mnou.To proto že jsem jí znova vše naučila,mazlila se s ní a ona mi oplácela vděkem a olíznutím tváře a vrtěním ocásku.Nikdy nedostala.Žádný z mých psů není bit a a ni jako výcvikovou metodu to opravdu nepoužívám.Nemám to zapotřebí.
Štěnata neměla.Nesnesla ani štěnata bassetů které jsme později měli.Ty jí totiž vždy prerostli a moc si k ní dovolovali a naše dáma to nemusela.Výstavy měla Adélka dvě.Není třeba chodit každou výstavu.Na jedné si naše dáma vychodila VÝBORNOU 4 a na druhé už ve veteránech VÝBORNÁ JEDNA VÍTĚZ TŘÍDY VETERÁNŮ.Adélka měla mírně přestavěnou záď ale doháněla to krásnými zuby,které byli funkční a stále pěkné ještě v jejích 10 letech.Byla to dáma naše babča a byla stále pěkná.Váha jí nikdy problém nedělala.Její srst se těžko upravovala i v tomto jejím věku.Jednou jsem jí nechala vzít mašinkou už v důchodovém věku a její srst tím neutrpěla.Byla stále kvalitní.Pokud byla Adélka upravená na výstavu nebo na léto měla barvu suchého listí jinak měla barvu světlého divočáka.Zuby se jí začali opotřebovávat až když už jí bylo 12 let a to mě nenapadlo,že máme před sebou necelý společný půlrok.V polovině září jsem jí načapala jak se cachtá v jezírku kde opadla voda a ona tam loví rybky.Ty jí vždy chutnali.Měla je strašně ráda po celý její život.Jednou jsme po výlovu přivezli domů malé kapříky a amury.Nechali jsme je u písku v nízkém lavoru,než se přenesou do rybníka.Nevím jak se Adélka dostala přes vrátka ale po rybkách toho moc nezůstalo.Adélka si je ulovila a skoro všechny snědla.Olizovala se a byla spokojená.Byla to milá a jemná fenka.
v září 2016 jsem jí nemohla najít a když přišla tak to prostě nebyla ona.Z ničeho nic vyhublá a unavená.Vzala jsem jí k jednomu veterináři,který místo toho ab yjí prohlédl,tak mi řekl že jsem jí nekrmila.Adélka zvracela a měla šílený průjem.Vzala jsem jí a odvezla k veterináři který ordinuje až večer a každoročně nám očkuje psi a je bezvadný.
Ten když jí viděl tak okamžitě začal jednat.Jemu i jeho paní se naši psi líbí a zvlášt jezevčíc.Několik injekcí Adélce napíchal a plno vitamínů.A tak to šlo obden a mimo to,to byli hovory o stavu Adélky.Byla OTRÁVENÁ ale odejít jsem jí nechtěla nechat byla to sice babča ale mladá.Wína odešla až ve 14 a Daník v 16 letech.Nejsou zapomenuti-nikdy nebudou,jsou stále s námi.
Tak jsme Adélku léčili a postupně se ukazovalo,že je to na dobré cestě.Průjem i zvracení ustoupilo.Začala nabírat váhu.Dokonce se sama postavila a chodila-v teplé vodě byla aby se začala posilovat znova páteř a nohy,vrtěla na nás ocáskem a koukala těma svýma kukadlama-BYLA VESELEJŠÍ a my všichni doma měli radost.Střídali jsme se u ní s tátou a všelijak jí hladili a podstrojovali.
.Každý den jsem dostávala sms od sester abych napsala jak je na tom,jak se jí daří.Obě ví že já ty psi nemám jako psi ale jako děti.Ví že já bez psů nikdy nebudu.
Jinak jsem Adélku nosila nebo jí přendavala aby neležela pořád na stejné straně.Po deseti dnech léčby už se zdálo,že to všechno vyjde a že bude Adélka zase v pořádku.Pořád byla zvědavá a začala pěkně i sama jíst.S tím byl problém takže mi sestra poslala i granule,které mi veterinář schálil.Všechno se zdálo dobré a na té nejleší cestě.
V pondělí 3.10.2016 přišel ale obrat a Adélce už nikdo nemohl pomoci.Tak moc mě to mrzí.Tět jsou spolu s Wínou i mojí první Adélkou.Spolu nad Pašnovskými rybníky.Tam kde jsme cvičily barvy,kde mají kmotry své nory a kde dávají dobrou noc.
Každé ráno tudy jezdím NEZAPOMENU ANI NA JEDNU A NA VŠECHNY KTEŘÍ TAM JSOU.
ADÉLKA IDA byla mou druhou standartní jezevčicí.Byla jiná než Megan.Byla jemná a milá společenská a nikdy nebyla nepřátelská.
Byla to úžasná psí dáma s jemným chováním s krásnou srstí,perfekníma zubama a s barvou která se mi nikdy nelíbila.
budeš nám chybět babuško krásná
IDA OD JERMÁLSKÉHO POTOKA
