Po mé Adélce jsme si doma nechali Atose-pejska co jsem oživovala,když Adélka u sebe a štěnat nikoho nesnesla.
Dali jsme mu jméno Lesan.U nás se ty jména dost opakují.Lesan se jmenoval tátovo dlouhosrstý ohař a na to jméno jsme zvyknutí-takže Lesan.
Jako štěně dostal do vínku srst po Adélce-spíše hnědá a delší.Ale byl krásnej.Jeho pohled plný něhy by mu záviděl snad každý.Jeho pravé jméno bylo jeho obrazem-Atos byl mušketýr a náš Lesík taky.Nebojácný,odvážný a veselý a přátelský.
To byl hafan.Když s ním táta jel na svod tak si z něj dělali srandu protože byl Lesík velkej a dlouhej tak ho nazývali krokodýlem prodávajícím se na metry.
Lesan zvládal jak hony a nahánky tak neměl problém si doplavat pro kachničku.Tu vodu naštěstí nepodědil.Měl velkou a dlouhou hlavu a tak zvláštně se pitvořil.Byl nádhernej ale jeho velikost ho předurčovala nikoliv pro chov ale pro lov.A nezklamal!
Už proto,že byl velký tak mu pohyb nedělal problém a tam kde jezevčíci dobíhají on byl v předstihu a s teriéry tržel krok.Snadno a lehce se učil a bylo vidět že práce ho bavila.V zimním období nám dělal společnost doma.Aby po nahánkách neprochladl.
A tak to šlo celá léta a až na nějaké nešvary kvůli holkám psím.To se samozdřejmě nelíbilo ani Daníkovi a ani Lesanovi.Byli na tom stejně.Jeden starší a zkušenější a druhý sice mladší ale silnější.
Na jedné naháňce v rožmitále jsme ráno v klubovně ještě dopíjeli čaj a připravovali se na začátek když zničeho nic se ty dva lumpové do sebe pustily na tvrdo.Žárlil jeden na druhého.
Dokázali spolu chodit vedle sebe a nic neudělali,ale tentokrát je měl táta na vodítku a tak pěkně obmotané kolem nohou že ho prostě povalili.A rvali se hlava nehlava.
Vletěla jsem mezi ně a jednoho trhala od druhého a foukala jim do uší.Když se konečně pustily tak Lesan musel se mnou do leče a táta si vzal Dandu k sobě na štont.V lese ty dva pracovali společně a nic si neudělali.Ale po takové ranní bitce by to nebylo dobré.
Lesana měl každý rád.I u nás doma měl svá privilegia.Snad pro jeho velikost snad pro jeho úžasný pohled.
A tak jsme se jednoho zimního rána vypravily na nahánku k nám do Komařic.
Celé dopoledne se nic nedělo.Střelila se liška.Byla strašná zima až se mi dělali vějířky pod očima jak jsem krčila oči kvůli silnému větru.Naši jezevčíci ovšem nezklamali.Poslední leč byli chatky nad Stropničkou.
Byla tam strouha plná všelijakého nízkého porostu a kdejakého bodlavého křoví.Honci projděte to jestly tam nejsou zalehlá prasata.Vzala jsem si všechny jezevčíky a vypustila je s povelem hledej.Tahle naháňka byla Lesanova poslední.
Když jsme se snažily ten bordel prolézt tak to nešlo.Trní mi škubalo bundu a vlasy.Ale projít to nešlo,nebylo kudy.
To křovisko a trní se celé chvělo jak tam lítali psi a ty prasata tam byli taky.Takže psi honili prasata a my uskakovali do stran aby nás nepovalili.Nedalo se to projít,to museli jen psi.Bylo to na nich.Přivolala jsem si všechny psi k noze a šli jsme ještě jednou znova.Mlácení klacky o stromy prasata moc neděsilo.
Najednou se ozvalo dlouhé zaůpění.Byl to pes.Bylo mi jasný,že se dostal do prasat ale já nevěděla kterej.Vylezli jsme všichni honci nad tu strmou strouhu a museli jsme počkat co psi vyženou.
Znova zaúpění a už jsem volala a pískala.Známej říká,nevolej je nech je tam.
Kdepak-řekla jsem mu,že nehodlám přijít o psi.Prasata žačaly vybíhat znova ven a za nimi jezevčíci.Moji všichni a hnali prasata na střelce ale kde je Lesan??
Táto máš Lesana???Nemám musí bejt u tebe!Tady není!!
Znova jsem pískala a volala.A najednou se Lesan vyřítil a rovnou za prasatama.Ulevilo se mi že ho vidím,jenže ten velký jezevčík strácel rychlost a postupně zpomaloval.
Chytili mi ho střelci a dali na vodítko.Celou tu strouhu jsem musela obejít.Prohlédla jsem ho ale nic jsem nenašla,žebra v pořádku,krev nikde žádná,jen z něj ty prasata byli cítit.Strašně chtěl znova za prasaty.Rozhodnutí bylo,že ho vezmu domů,že už ho tam nenechám, jsme přes jedem kilometr od baráku.Končilo se a prasat se nastřílelo dost.Takže jsem vzala domů všechny své i tátovo jezevčíky.
Doma jsem je nechala pořádně zahřát.Jen Lesan byl nesvůj i když na mě vrtěl ocáskem a koukal tím svým něžným pohledem.
Pohladila jsem ho a vzala jsem si ho k sobě aby ho ostatní nechali v klidu-
KDYBYS MOHL KLUKU MLUVIT CO BYS MI ASI ŘEKL?
Kolem desáté večer by už nikdo neřekl že s Lesíkem něco bylo.Veselý a štasný hrabošil svou deku.Poté usnul.V noci jsem ho několikrát venčila.Moc jsem nespala.Rozhodnutá že ráno jedu na veterinu jen pro kontrolu.Brzy ráno veterině taky nic nezjistily a já zaplatila za příplatek.
No nic tak žádný naháňky kamaráde a máš veget a užívej si protože tě ven nedám tady budeš pod kontrolou.V pondělí už Lesík běhal a skákal že by člověk neřekl,že se mu něco mohlo stát.
Mráz povolil a tak jsem volala na veterinu zda bych ho už mohla dát ven,protože už chtěl sám.Dostala jsem svolení a Lesy štastný že může být s ostatními vyrazil.Všechny pozdravil a všechno si označkoval a hnal se do svého kotce.Dostal misku teplého krmení.Nechala jsem mu kotec otevřený aby mohl přijít sám.Ale nepřišel a zalezl si do boudy.Byla jsem ho zkonrolovat hned jak jsem přijela z práce.Vrtěl se celý radostí.Brzy ráno ještě za tmy jsem vyrazila ke kotcům abych ho zkontrolovala.Ale to už Lesan nebyl.Jeho velké jezevčí tělo bylo stočené do klubíčka a hlava ta jeho krásná hlava byla položená tak jak si ji pejsci pokládají.Jeho překrásný pohled mě provází ve vzpomínkách.Byl jediný který mi ze dvou vrhů zůstal.Náš muškerýr jménem i povahou
ATOS Z KASPERKU-LESAN